Jak se bydlí v nájemních bytech ve Vídni

Strmý růst cen nemovitostí i stavebních pozemků trápí nejen Prahu, ale většinu evropských metropolí. Nový recept, jak trendu čelit, nedávno představila Vídeň, která začala s masivní podporou „sociálního bydlení“ před téměř sto lety.

Poslední novinkou rakouské metropole jsou aktualizované stavební předpisy, které začnou platit na jaře 2019. Až na výjimky budou podle nich muset vznikat ve všech developerských projektech na nově definovaných stavebních parcelách z nejméně dvou třetin městem dotované byty.

Podle vídeňské radnice přitom pravidlo nemá znevýhodnit majitele pozemků, ale jen pomoct udržet dostupnost bydlení. „Přes šedesát procent Vídeňanů žije buď v obecním, nebo podporovaném bytě. Díky pravidlu dvou třetin chceme i v budoucnu pokračovat vídeňskou cestou sociálního bydlení,“ komentovala změnu vídeňská radní pro bytovou výstavbu Kathrin Gaalová.

Praha bytový fond rozprodala

Podporu dostupného bydlení má mezi prioritami také nové vedení Prahy, kde dnes nový osmdesátimetrový byt stojí v průměru osm milionů korun a pro řadu lidí začínají být neúnosné i nájmy. Představitelé současné koalice si ale uvědomují limity, na které naráží „vídeňská inspirace“. Z bezmála dvou set tisíc městských bytů v roce 1991 dnes zbývá české metropoli po několika vlnách privatizace necelá šestina.

A nové obecní byty v Praze v posledních letech prakticky nevznikly. „Praze by jistě prospěl i větší podíl nájemního bydlení. K tomu by ale bylo zapotřebí změnit legislativu a mentalitu Čechů, což není v našich možnostech,“ upozornil pražský radní pro oblast bydlení Adam Zábranský (Piráti).

Vídeňský „sociální mix“
Rabenhof je svým způsobem typická vídeňská čtvrť. Víc než tisícovka tamních bytů vznikla ve dvacátých letech minulého století v éře tzv. „rudé Vídně“ pod vládou sociálních demokratů. Po druhé světové válce na radnici znovu dominantní levicová strana pokračuje v kurzu vytyčeném před sto lety dodnes. Výsledkem je přes 400 tisíc bytů postavených městem anebo družstvy či firmami s „omezeným profitem“, kde se dá bydlet za velmi slušné nájemné.

V dnešním Rabenhofu nežijí extrémně bohatí lidé. Zároveň to ale rozhodně není „ghetto“ pro sociálně slabé. Od začátku nového tisíciletí se tam usazují také imigranti. Situace Rabenhofu je přitom typická pro velkou část rakouské metropole. „Ve Vídni podle adresy nepoznáte, jak bohatí lidé tam žijí,“ vystihla poměrně úspěšnou snahu metropole o co největší „sociální mix“ radní Gaalová.

Inspiruje se i Salcburk
Na podporu od vídeňské radnice má přitom nárok většina obyvatel, kromě zhruba čtvrtiny těch nejbohatších. „Před necelými deseti lety jsme vložili přibližně milion korun do městem podporovaného bytového družstva. Dnes platíme za byt 3+1, postavený v té době, okolo osmnácti tisíc měsíčně i s energiemi. Bydlíme ale dost blízko centra a ceny dál od středu města jsou nepochybně nižší. Brzy si navíc budeme moct byt od družstva koupit,“ popsal vlastní zkušenost Čech Pavel, který žije ve Vídni s manželkou a dětmi. Na „dotované“ bydlení získali právo po pětiletém pobytu manželky v hlavním městě Rakouska, což je pravidlo platné i dnes.

Vídeň letos uvolnila z městské kasy přes půl miliardy eur na bytové dotace, opravu a výstavbu bytů. Politika dostupného bydlení je ale v téměř dvoumilionovém velkoměstě komplexnější. Pod magistrátem např. působí agentura Wohnpartner, která se mimo jiné snaží řešit sousedské spory, organizuje jazykové kurzy pro přistěhovalce nebo „mobilní zahradničení“. O inspiraci „vídeňským modelem“ se dnes výrazněji snaží třeba Barcelona, Lisabon, Amsterdam či Salcburk, ve kterém vládne na rozdíl od rakouské metropole pravice.

Nájmy bytů v Praze a ve Vídni

Zdroj: Pražský deník