Realitní novinky

Je na obzoru další krize, spuštěná opět realitami?

Investoři jsou nepoučitelní. Ve druhé polovině uplynulé dekády se spálili na amerických realitách a teď jim prý hrozí něco podobného. V prostředí nulových úrokových sazeb nemovitostem oddaně věří jako bezpečné investici. Tentokrát jde ale o celosvětový fenomén, který postihuje i Česko.

Leden 2017. Před příliš vysokými cenami realit v řadě vyspělých zemí již varovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která sdružuje nejvyspělejší státy světa. OECD upozorňuje na přepálené ceny v Kanadě a Švédsku. Ceny nemovitostí by pak již mohly podle OECD začít padat v Británii, zejména v Londýně.

Za realitními bublinami v celé řadě zemí stojí celosvětová honba investorů za výnosem v prostředí, kdy největší centrální banky světa srazily úrokové sazby dokonce pod nulu. Poptávce investorů pak vychází vstříc bankovní domy, které půjčují úvěry včetně hypoték o sto šest.

Přesně ve stylu proslulého citátu bývalého šéfa Citigroup Charlese Prince, který v červenci 2007 popisoval situaci na trzích slovy: „Dokud hraje hudba, tak se tančí. A my stále tančíme.“ Podobně by mohl komentovat i současnou situaci. Konkrétně v České republice se bankovní domy loni dočkaly nového rekordu, když objem hypotečních úvěrů poprvé v historii překročil, a to výrazně, 200 miliard korun. Lehce dostupné hypotéky přispěly k růstu cen bytů a domů, které řada lidí nakupuje jako investici.

V českém prostředí pak ceny realit, ať už rezidenčních nebo komerčních, ženou vzhůru rovněž psychologické faktory. Prvním z nich je dlouhodobě utkvělá představa, že ceny realit přece nemohou padat. Z tohoto bludu nevyléčily investory evidentně ani propady cen po finanční krizi. Bublinu pak ještě více nafukuje české specifikum, kdy dosáhl rekordních výšek prodej firem. Jejich zakladatelé z 90. let je totiž často prodávají, protože jejich děti nechtějí v byznysu pokračovat. Reality přitom pro ně představují „bezpečný přístav“ pro jejich peníze.

Dostatek peněz a vysoká poptávka pak způsobují nesmyslné situace, o nichž se už baví i bankéři. Konkrétním případem jsou licitace podnikatelů o činžáky na pražských Vinohradech. Cena se vyšplhala tak vysoko, že výnos klesl na jedno procento. Polštář pro případný šok v podobě inflace či zpomalení ekonomiky je u těchto investic veskrze žádný.

Ale hudba může přestat hrát velice rychle. Důvodem je růst cen ropy a komodit, což tlačí náklady firem vzhůru. Budou se proto snažit je promítnout do cen svého zboží a služeb. S inflací pak může zamíchat nastupující americký prezident Donald Trump. Ostatně jen jeho rétorika o mohutných státních výdajích do infrastruktury vyhnala cenu kovů vzhůru. Pokud sáhne po protekcionistických opatřeních, je velice pravděpodobné, že se přidají i evropské země. A protekcionismus rozhodně zboží v obchodech nezlevňuje.

K inflaci pak může přispět i zvýšená spotřebitelská poptávka, protože tuzemské ekonomice se daří, což stlačilo nezaměstnanost na nejnižší úrovně od konce roku 2008. Zároveň rostou i příjmy, a to i lidem, kteří je mají nejnižší. Vyšší jistota zaměstnání a rostoucí životní úroveň domácností jsou vlivy, které nyní roztáčejí útraty za zboží a služby.

Inflace tak může vyskočit až příliš rychle, na což budou muset centrální banky reagovat růstem sazeb. A růst úroků povede i k růstu výnosů u dluhopisů, což bude naopak znamenat, že drahé reality už nebudou tak atraktivní. Stejně jako před finanční krizí 2008 tak růst sazeb může způsobit propad cen aktiv, které v době úvěrového boomu vyletěly až příliš. A to bez ohledu na to, co se developeři říkají klientům.

Výsledkem pak může být – v lepším případě - ochlazení světové ekonomiky. V tom horším opět nějaká verze finanční či burzovní krize.

Zdroj: EURO,  Vladan Gallisti